schéma
fungování
biometrického
podpisu
elektronický
podpis
Existuje několik termínů, které se k této problematice vážou, proto jsme se rozhodli uvést základní terminologii a objasnit rozdíly mezi jednotlivými podpisy.
Elektronický nebo digitální podpis jsou definovány Zákonem č. 227/2000 Sb., o elektronické podpisu.
Zákon o elektronickém podpisu rozlišuje 3 „úrovně“ elektronického podepisování z hlediska jejich prokazatelnosti a možného použití.
„obyčejný“
elektronický podpis
Jedná se o údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě.

uznávaný
elektronický podpis
Je založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb a vytvořený akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb.
zaručený
elektronický podpis
Je založený na kvalifikovaném certifikátu a vytvořený pomocí prostředků pro bezpečné vytváření podpisu. Proti „obyčejnému“ elektronickému podpisu je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující se osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou a je k datové zprávě připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.
 
biometrický
podpis
Biometrický podpis není definován žádnou legislativou, ale díky tomu, že se v podepsaném dokumentu uchovávají jedinečné (biometrické) charakteristiky podpisu, umožňuje jednoznačné spojení podepisující se osoby s dokumentem a nejvyšší možnou prokazatelností.